Písně ke mši

Přímo oslavuje sv. Josefa jako potomka Davidova, pěstouna Ježíše, ochránce Svaté rodiny a patrona Církve – přesně odpovídá slavnosti sv. Josefa i všem čtením.

Oslovuje Josefa jako syna Davidova, spravedlivého muže a pěstouna Krista – přímý vztah k evangeliu Mt 1,16.18–21 i k davidovské linii z 2 Sam 7.

Oslavuje sv. Josefa jako šťastného pěstouna Krista, svěřeného mu z Božího věčného úradku – souzní se vstupní antifonou o věrném správci.

Krátká invokace ke sv. Josefu s prosbou o přímluvu – vhodné jako aklamace nebo zpěv při průvodu. V postní době problematické kvůli aleluja, ale slavnost potlačuje postní omezení.

Parafrázuje Žalm 112 o blahoslavenství bohabojného člověka – výborně koresponduje s obrazem Josefa jako věrného a rozvážného správce ze vstupní antifony i s komunijní antifonou.

Kdo miluje Boha, zachovává jeho slovo – Josefova tichá poslušnost Božímu slovu ve snu (Mt 1,24) je vzorem tohoto postoje. Vhodné k přijímání.

Invokace ke sv. Jáchymovi a Anně, prarodičům Ježíše – souvisí s davidovským rodokmenem a Svatou rodinou, i když nejsou dnešními patrony. Obsahuje aleluja, což slavnost dovoluje.

Oslava sv. Jáchyma a Anny jako svatých manželů, z jejichž svazku vzešla Panna Maria – doplňuje téma svatého manželství a Josefova postavení ve Svaté rodině.

Hymnus o následování Krista skutky, nejen vírou – rezonuje s Josefovou bezodkladnou poslušností (Mt 1,24) a s Abrahámovou vírou z druhého čtení (Řím 4).

Následování Kristova příkladu ve vytrvalosti – Josef jako spravedlivý muž, který snášel pochybnosti a přijal Boží plán, je vzorem věrnosti oceněné v komunijní antifoně.

Trojičný obětní zpěv vhodný k obětování – obecně univerzální, ladí se slavnostním a radostným rázem dnešní slavnosti.