Písně ke mši

Přímo zpívá o velikonočním zjevení Zmrtvýchvstalého, který ukazuje učedníkům ruce a nohy a rozptyluje jejich strach — přesně Janovo evangelium (Jn 20,19-31) i komunijní antifona o Tomášově dotyku ran.

Hymnus k apoštolu Tomášovi přímo zpracovává Jn 20,27-29: dotyk probodeného boku, vyznání víry a blahoslavenství těch, kdo neviděli a uvěřili — klíčové téma evangelia Neděle Božího milosrdenství.

Obsahuje Tomášovo vyznání 'Pán můj a Bůh můj' (Jn 20,28), víru přesahující smysly, kajícího lotra i touhu po patření na Boží tvář — hluboký soulad s evangeliem i komunijní antifonou.

Velikonoční hymnus spojující vzkříšení s Kristovými svatými ranami jako základem milosrdenství (srov. Jn 20,27) a prosbou za jednotu Církve — přímo rezonuje s evangeliem i tématem Božího milosrdenství.

Kristus Vítěz přináší pokoj ('Pokoj vám', Jn 20,19-21), Beránek nevinný zabitý za hříšné — silná velikonoční radost i téma pokoje z evangelia.

Živá naděje skrze vzkříšení (1 Pt 1,3) — přesný odkaz na druhé čtení; umírání a kralování s Kristem (2 Tim 2,11-12), velikonoční radost.

Křestní obnova ve Zmrtvýchvstalém, živá voda, nové stvoření (Řím 6) — vstupní antifona vyzývá jako novorozence toužit po duchovním mléku; křestní a velikonoční charakter.

Kristovo vzkříšení jako útěcha věřících, Kristova přímluva skrze rány před Otcem (Žid 7,25) — vazba na Kristovy rány z evangelia a velikonoční naděje.

Komunijní hymnus k přijímání: odpuštění hříchů skrze eucharistii, Beránek Boží — komunijní antifona zve dotknout se Kristových ran v eucharistii; téma odpuštění z evangelia (Jn 20,23).

Zmrtvýchvstalý Kristus jako velekněz a prostředník, přítomný ve slově a svátostech — velikonoční radost, svátostná přítomnost ladí s lámáním chleba ze Sk 2,42.

Eucharistický hymnus o víře v to, co je neviditelné (Žid 11,1; 2 Kor 5,7) — rezonuje s blahoslavenstvím těch, kdo neviděli a uvěřili (Jn 20,29), a s přijímáním Krista pod způsobami.