Písně ke mši

Přímo odpovídá přijímací antifoně (Jn 12,24 – zrno pšeničné) a tématům mučednictví, povolání k následování Krista a přímluvy svatých. Ideální pro památku mučedníka.

Povolání apoštolů Kristem a vyslání k misii odpovídá evangeliu (Jn 13,16-20) – služebník není větší než pán, kdo přijímá poslaného, přijímá Krista. Eucharistický rozměr.

Společenství svatých jako vzor a přímluvci, eucharistický chléb jako zdroj odvahy mučedníků – dobře koresponduje s památkou sv. Zikmunda a přijímací antifonou.

Teologie vyslání ('Bůh tak miloval svět, že poslal Syna') rezonuje s Jn 13,20 – kdo přijímá poslaného, přijímá Otce. Trojiční rozměr a misijní poslání.

Velikonoční mariánská antifona (Regina caeli) – předepsaná pro závěr mše ve velikonočním období.

Boží slovo jako semeno přinášející úrodu odpovídá misijnímu kontextu Pavlovy řeči ve Sk 13. Vyslání k misii na závěr hymnu.

Hymnus o Janu Křtiteli – Sk 13,25 výslovně zmiňuje Janovo kázání pokání. Avšak jde o píseň specifickou pro svátek Jana Křtitele.

Semeno pravdy zaseté Kristem a církev střežící poklad víry – odpovídá přehledu dějin spásy ve Sk 13 a misijnímu poslání.

Cesta mše od zkroušenosti přes oběť ke společenství v jednom těle Kristově. Koresponduje s tématem pokorné služby z evangelia.

Réva a ratolesti, proměnění darů v Tělo a Krev – eucharistický rozměr a téma nesení ovoce víry, naděje a lásky.

Eucharistická adorace, obraz pastýře a stáda – spojitost s Kristem jako věrným svědkem a služebníkem z evangelia.

Trojiční mešní hymnus pokrývající celou liturgii, synovská důvěra k Otci – obecně vhodný pro velikonoční dobu.

Kompletní mešní hymnus s adorací, podobenstvím o rozsévači a eucharistickou přítomností – široce použitelný.

'Zůstaň s námi' (emauzský motiv) a eucharistické proměnění – obecně vhodný mešní hymnus pro velikonoční dobu.

Přijímací píseň vítající Krista jako hosta duše – vhodná k přijímání, obecný eucharistický charakter.