Písně ke mši

Kristus jako 'Nejvyšší kníže pastýřů' (1 Pt 5,4) přímo odpovídá antifóně k přijímání o Dobrém pastýři; apoštolské poslání a předávání služby přesně korespondují s Janem 13,16-20 i s památkou papeže-pastýře sv. Pia V.

Chvála Bohu za zjevení jeho vůle skrze Syna a apoštolské poslání ke všem národům odpovídá Pavlově řeči v Antiochii (Sk 13) i Ježíšovu vyslání učedníků (Jan 13,20).

Hymnus o apoštolech – Petr jako skála a pastýř, Pavel jako vyvolená nádoba – rezonuje s tématem pastýřské služby, komunijní antifonou o Dobrém pastýři a papežským úřadem sv. Pia V.

Modlitba za pomazání a vyslání služebníků Církve koresponduje s apoštolským posláním (Jan 13,16-20) a pastýřským tématem dne; stádce důvěřující pastýři odpovídá komunijní antifoně.

Jan Křtitel jako předchůdce ukazující na Beránka Božího přímo odpovídá dnešnímu prvnímu čtení (Sk 13,24-25), kde Pavel cituje Janovu pokoru a odkazování ke Kristu.

Památka sv. Jana Křtitele – 'Hle, Beránek Boží' a výzva k pokání odpovídají Sk 13,24-25, kde Pavel připomíná Janovo kázání a jeho pokorné ustoupení Kristu.

Oslava Kristova života jako Otcem poslaného Syna a vzájemné přebývání v Kristu (Jan 15) rezonuje s tématem vyslání z evangelia a velikonoční radostí.

Velikonoční hymnus o Kristově vítězství a Beránkově oběti odpovídá velikonoční době a komunijní antifoně o Dobrém pastýři, který dává život za ovce.

Velikonoční chvála za Kristovo vykoupení – roztržená opona a otevřená brána nebes korespondují s velikonoční dobou a Kristovou věrnou obětí zmíněnou v aklamaci (Zj 1,5).

Eucharistický hymnus o Otci, který posílá Syna, a o zjevení Otcova jména (Jan 17,6) rezonuje s evangeliem Jan 13,20 – kdo přijímá poslaného, přijímá Otce – i s přijímáním Těla a Krve.

Krátká velikonoční aklamace chválící Syna Božího, který svou smrtí obnovil život, odpovídá velikonoční době a paschalnímu tajemství připomínanému v dnešní liturgii.