Písně ke mši

Přímý odkaz na Jan 17,3 – věčný život je poznání Otce a Syna poslaného na svět – jádro dnešního evangelia (Velekněžská modlitba). Syn rovný Otci, evangelium hlásáno všem národům.

Kristus vystupuje k Otci, slibuje Ducha Utěšitele (Jan 16,7), přimlouvá se za věrné u Otce (Žid 7,25) – přesně odpovídá Velekněžské modlitbě a antifonám o zaslíbení Ducha svatého.

Kristus vítězně vstoupil na nebe a věřící prosí o oheň Ducha svatého – odpovídá období mezi Nanebevstoupením a Letnicemi, kdy Duch je slíben, ale ještě neseslán.

Kristus jako velekněz přimlouvající se u Otce (Žid 7,25), cesta, pravda a život, nikdo nepřichází k Otci než skrze něj (Jan 14,6) – rezonuje s Velekněžskou modlitbou a komunijní antifonou o Duchu Utěšiteli.

Prosba k Otci o seslání Ducha svatého (srov. Jan 14,26), aby věřící stáli v pravdě a rostli v milosti – přesně odpovídá komunijní antifoně i aklamaci o zaslíbení Přímluvce.

Parafrázuje Jan 14,23 o přebývání Otce a Syna u toho, kdo miluje Krista – přímo z řeči na rozloučenou, která je kontextem dnešního evangelia.

Prosba ke Kristu o seslání Ducha svatého, který osvěcuje srdce a zapaluje láskou – odpovídá zaslíbení Přímluvce v aklamaci (Jan 14,16) a komunijní antifoně.

Duch svatý jako Utěšitel (Jan 14,26), znovuzrození skrze Ducha, věřící jako chrám Boží – silný pneumatologický obsah odpovídající zaslíbení Ducha v dnešní liturgii.

Trojičná chvála: Otec živí svým Slovem, Syn obnovil život svou smrtí, Duch svatý učí poznání Boha (Jan 14,26; 16,13) – souzní s evangeliem o poznání Otce i Syna a s komunijní antifonou.

Chvála za Boží zjevení skrze Krista a apoštolské poslání v moci Ducha svatého – rezonuje s Pavlovým loučením v Milétu (Sk 20) i se zaslíbením Ducha apoštolům.

Invokace Ducha svatého soupodstatného s Otcem a Synem, prosba o spásné dary – odpovídá období očekávání Letnic a trinitárnímu rozměru Velekněžské modlitby.