Písně ke mši

Mariánský hymnus s odkazem na Protoevangelium (Gn 3,15 – dluh Adamův, lest ďáblova), kříž jako prapor shromažďující malé stádce – odpovídá evangeliu (Jn 19,25-34) i tématu Marie jako Matky Církve shromažďující věřící pod křížem.

Maria jako Žena oděná sluncem (Zj 12,1), nová Eva obracející Evin pád (Gn 3,15-16), přímluva za jednotu Církve – výborně odpovídá svátku Matky Církve a jejímu ecclesiálnímu mateřství.

Obsahuje přímý odkaz na Protoevangelium (Gn 3,15) – nepřátelství ženy a hada – a Boží Moudrost stavějící si příbytek; koresponduje s prvním čtením a mariánsko-ecclesiálním zaměřením svátku.

Sión jako obraz Církve chválící Hospodina (Ž 147) – přímo rezonuje se žalmem dne (Ž 87 o Siónu jako matce národů) a s ecclesiálním rozměrem svátku Matky Církve.

Mariánský chvalozpěv oslavující Pannu jako Královnu nebes a schránu vtěleného Boha – obecnější mariánská úcta, ale vhodná pro mariánské slavení.

Mariánský zpěv oslavující Pannu jako Královnu a přímluvkyni – obecná mariánská úcta souzní s devotním charakterem svátku, byť bez specifického ecclesiálního motivu.

Maria jako hvězda, brána nebeská a ochránkyně před Satanem (Gn 3,15) – adventní zaměření je sezónně méně vhodné, ale teologicky se dotýká Protoevangellia.

Parafraze Salve Regina – děti Evy v exilu, Maria jako Matka milosrdenství a přímluvkyně – motiv Evy i Mariina mateřství odpovídá svátku, byť bez specifického odkazu ke kříži.

Svatba v Káně a Mariina přímluva (Jn 2,1-11) přímo odpovídají antifonce k přijímání; hlavní zaměření je však na svátost manželství, nikoli na ecclesiální mateřství.