Přímá litanická invokace dnešního světce sv. Prokopa — prosba o jeho přímluvu u Krista Spasitele, ideální pro jeho památku.

Píseň přímo o sv. Prokopovi jako poustevníkovi, který v jeskyni přebýval s Kristem — krásně koresponduje se vstupní antifonou 'Pán ho vedl do ticha samoty' a s charakteristikou sázavského opata.

Obecná píseň ke svátku světce se zástupným jménem; sloka 2 o světci, který opustil světské bohatství a šel cestou Boží, sedí na Prokopovu mnišskou volbu samoty.

Commune o mužském světci s důrazem na ctnostný život a věčnou odměnu — vhodné pro Prokopovu památku, sloka 2 vybízí k následování světcova příkladu.

Obecná píseň pro svátek světce oslavující věrného služebníka, který plněním přikázání došel ke spáse — dobře použitelná pro Prokopa jakožto opata a vyznavače.

Krátká přímluvná píseň ke svatému patronovi jako příteli Božímu a přímluvci — aplikovatelná na Prokopa, zástupné jméno umožňuje vložit jeho jméno.

Commune vyznavače a učitele církve; Prokop jako opat a duchovní učitel sázavské komunity odpovídá profilu, sloka 3 o veřejném vyznávání víry.

Píseň o následování Krista jako nové a živé cesty s důrazem na pokoru a proměnu života — odpovídá Prokopově mnišské spiritualitě ora et labora.

Obecná litanická invokace svatého patrona s aleluja — použitelná pro Prokopovu památku se vsazením jeho jména.

Píseň o následování Krista skrze chudobu a pokoru, odmítnutí světského bohatství — rezonuje s Prokopovým odchodem do samoty sázavské jeskyně.