Nejsilněji odpovídá památce sv. Apolináře jako mučedníka: zpívá o prolití krve jako svědectví víry a o vytrvalosti až k nebeské vlasti. Dobře navazuje i na modlitby dne, které připomínají sílu vydržet mučení.

Píseň sedí na Apolináře jako biskupa a pastýře: mluví o pastýřích, kteří sytí svěřené ovce Slovem a svátostmi a dávají za ně život. Sloka 3 cituje obraz Dobrého pastýře z Jan 10,11–15, což dobře vystihuje biskupskou i mučednickou službu.

Celá píseň cituje dnešní antifonu Mt 16,24 o zapření sebe, nesení kříže a následování Krista. Tento motiv je mimořádně vhodný k mučedníkovi, který následoval Krista i v utrpení.

Sloka 6 cituje dnešní antifonu Mt 16,24: 'vezmi i ty svůj kříž a zapři sám sebe'. Píseň staví Kristovu poslušnost a pokoru jako vzor, což ladí s mučednickou věrností sv. Apolináře.

Sloka 3 odráží dnešní antifonu Mt 16,24 motivem nesení kříže a Boží útěchy v utrpení. Touha být blíž Bohu i v hodině smrti dobře doplňuje památku mučedníka.

Prosba 'Mluv, Pane' dobře odpovídá dnešní výzvě 'slyšte hlas Hospodinův' a aklamaci ze Žl 95,8 o nezatvrzování srdce. Píseň také prosí, aby člověk poznal pravdu a jednal podle ní, což souzní s Mich 6,8.

Sloka 6 zpívá o Kristu jako Dobrém pastýři, který zná své ovce a dává za ně život. Tento christologický obraz dobře podpírá památku biskupa-mučedníka, jehož pastýřská služba vyústila ve svědectví krve.

Sloka 5 odráží Mt 16,24 motivem následování Kristova příkladu v nesení kříže. Píseň zdůrazňuje Boží blízkost v protivenství, což dobře ladí s modlitbou dne o víře osvědčené v utrpení.

Píseň začíná pokornou adorací a prosí o milost k plnění Božího zákona, což souzní s prosbou dne, abychom zachovávali Boží přikázání. Motiv pokory dobře navazuje na Mich 6,8: pokorně kráčet se svým Bohem.

Naléhavé pozvání ke Kristu a k obrácení se dobře váže k evangeliu o znamení Jonášově a obrácení Ninive. Motiv Krista volajícího z kříže zároveň doplňuje dnešní antifonu o následování Pána s křížem.

Sloka 6 vyzývá nést Kristův kříž, což odpovídá dnešní antifoně Mt 16,24 a mučednickému charakteru památky. Píseň také zdůrazňuje dobré skutky a odpovědnost před Bohem, což souzní s Mich 6,8.

Krátké zvolání o blízkosti Božího království navazuje na výzvu k obrácení, která v evangeliu zaznívá skrze připomínku Ninive. Je vhodné spíše jako obecnější ozvěna evangelia než jako přímý zpěv ke světci.

Sloka 2 mluví o Synu Božím jako rozsévači pravdy, což se hodí k Apolinářovu kázání a biskupské službě. Závěr s prosbou o věrnost až do konce se dobře pojí s mučednickou vytrvalostí.

Sloka 2 zdůrazňuje naslouchání Božímu slovu s otevřenou duší, což odpovídá dnešní aklamaci 'slyšte hlas Hospodinův'. Sloka 5 cituje Jan 14,6 o Kristu jako Cestě, Pravdě a Životě, což podporuje motiv věrného následování.

Píseň rozjímá o Kristově oběti kříže a o svatých ranách, které jsou zdrojem spásy. K památce mučedníka se hodí jako volnější propojení Apolinářova utrpení s Kristovou obětí.