Sloka 3 s prosbou „uveď lid svůj v jednotu“ a trojiční rámec přímo odráží první čtení o jednotě (jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec, Ef 4,3–6); sloka 2 mluví o věrných vůdcích.

Prosba o shromáždění rozptýlené církve a „aby všichni jedno byli“ odráží jednotu těla, Ducha a víry z prvního čtení (Ef 4,4–6). Je krátká a zpívá se s aleluja.

Dobrý Pastýř, který pase na zelených horách a nese zpět ztracenou ovci (sloky 3–4), odpovídá antifoně „Já budu pást své stádo, dám jim odpočinek“; sloka 2 rozlišuje věrné pastýře od nájemců.

Sloka 11 o shromáždění církve v pravou jednotu odráží Ef 4,3–4, sloka 5 mluví o jednom těle s Kristem. Píseň je ale dlouhá a svatodušní, shoda je jen v části.

Kristus kníže pastýřů; sloka 2 o darech služebníků církve odráží Ef 4,11 v kontextu prvního čtení. Sloka 3 zpívá o statečnosti kazatele před mocnými, což sedí na kazatele sv. Jana Kapistránského.

Obecná píseň o vyznavači a učiteli církve, který věrně hlásal Boží pravdu a před všemi ji vyznával, sedí na památku kněze a kazatele sv. Jana Kapistránského.

Prosba o věrné pastýře a strážce lidu Božího (sloky 2, 8) se váže na kněžskou památku; píseň je ale prosebná za povolání a s dnešními čteními souvisí jen volně.

Sloka 2 cituje Mt 11,29 „učte se ode mne, neboť já jsem tichý“, což se vztahuje k dnešní aklamaci o maličkých (srov. Mt 11,25) a k výzvě z Ef 4,2 být pokorní a mírní.