072 – Křížová cesta II.

K Nebeský Otče, v pokoře klekáme před křížem tvého syna a litujeme všech hříchů, jimiž jsme ho zarmoutili. Dej, ať rozjímáme o jeho utrpení, jasněji poznáváme zlobu hříchu a načerpáme sil, abychom šli trpělivě po křížové cestě svého života.

L Amen.

Lide můj, slyš nářek Pána svého,uvaž v mysli trpké stesky jeho:Já jsem toužil mezi lidmi žít,chtěl jsem je svou láskou oblažit;činil jsem jim dobře v každé chvíli,oni mě však na smrt odsoudili.

K Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,

L neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

K Nevinný, nejsvětější, soudce celého světa je souzen lidmi. Plní nenávisti žádají jeho smrt. Z bázně před nimi vynáší Pilát nespravedlivý rozsudek. Pán Ježíš však stojí a mlčí.

K Bůh vlastního syna neušetřil,

L ale za nás všechny ho vydal na smrt.

K Spasiteli, Pilát tě proti svému svědomí vydává ze strachu před židy na smrt. I my jsme často jednali podobně, když jsme ze zbabělosti a strachu před lidmi zradili hlas svého svědomí.

L Zhřešili jsme, Pane. – S lítostí ti slibujeme, – že zůstaneme pevní proti svodům světa a těla. – S kající myslí chceme na tebe vzpomínat, – když nás lidé budou nespravedlivě posuzovat.

K Příklad zajisté dal jsem vám,

L abyste i vy činili tak, jako jsem učinil já.

K Ukřižovaný Ježíši,

L smiluj se nad námi.

Nepřestal jsem lid svůj milovati,avšak on mé lásky nechtěl dbáti,k nebi zval jsem jej svým učením,odplatil mi za to trýzněním;potom kříž mi vložil na ramena:tak má láska byla odměněna.

K Přivlekli kříž. Pán po něm vztahuje ruce, ačkoliv jasně předvídá celé své utrpení. Jak těžce dopadá kříž na jeho zbičované rameno! Přece však nastupuje hořkou cestu oběti.

K Vpravdě bolesti naše vzal on na sebe,

L ano, co my jsme trpět měli, on snášel.

K Ty, Spasiteli, přijímáš svůj kříž statečně a odevzdaně, a my se hrozíme každé oběti a všeho, k čemu je třeba sebezapírání. Často i malé nepohodlí se nám zdá těžké, a tak rádi se vyhýbáme nepříjemným povinnostem.

L Od nynějška tě chceme následovat; – odhodlaně plnit své povinnosti – a trpělivě nést slabosti své i cizí.

K Všechno zmůžeme

L v tom, který nás miloval.

Když jsem kříž svůj na Golgotu nesla s tou tíží zemdlen k zemi klesl,nedošel jsem v lidu lítosti.Neustával ve své krutosti,dále hnal mě na smrt umdleného,dobrodince, Spasitele svého.

K Břímě je těžké. Pán, k smrti zemdlený po všech duševních a tělesných mukách, které dosud vytrpěl, klopýtne a padá. Hrubě ho pobízejí a nutí, aby se zvedl a šel dále.

K Tresty pro naši spásu na něho dolehly

L a jeho ranami jsme uzdraveni.

K Spasiteli, těžkou cestou kráčíš a padáš pod křížem, který jsme zatížili svými nepravostmi. Tvůj pád je naší útěchou. Ty víš, že jsme lidé křehcí a slabí; nedopustíš, abychom byli zkoušeni nad své síly.

L Proto nechceme malomyslnět, – když nás potkávají těžkosti a zmáhají pokušení. – I když snad pod nimi klesneme, – tebou posilněni zase povstaneme. – Všechno můžeme s tvou milostí.

K Bůh je věrný.

L on nás posílí a ochrání od zlého.

Synům hlásal jsem, by matky ctili,za to však se na mé matce mstili;z její žalosti lid posměch měl,když mě potkala, ji odháněl.Ač Bůh oblíbil si její ctnosti,lidé spílali jí ve své zlosti.

K Zpovzdálí viděla Maria, jak Pilát jejího syna odsoudil na smrt, jak na něj vložil kříž, jak Ježíš zmučen pod jeho tíží klesl. A teď se již blíží, co nevidět půjde kolem a pohled matky se shledá s pohledem synovým. Slůvka spolu nemohou promluvit.

K Tvou vlastní duši pronikne meč,

L aby se projevilo smýšlení mnoha srdcí.

K Náš Spasiteli, tvé srdce krvácí, když tě potkává tvá matka. Tvé utrpení je jejím utrpením, tvá bolest je její bolestí. Její duše se posiluje pohledem na tvou trpělivost a ty máš útěchu z její lásky.

L Tebe a tvou matku chceme následovat – a společně snášet utrpení, – neboť jsme údy tvého tajemného těla, – spojení s tebou ve svaté jednotě.

K Snažme se, abychom jeden druhého povzbuzovali

L k lásce a k dobrým skutkům.

Zda jsem komu v strasti přispět váhal?A mně každý pomoci se zdráhal.Když jsem nesl přetěžký svůj kříž,nikdo nechtěl ulehčit mou tíž.Šimon pomoh jenom z donucenínésti nástroj mého umučení.

K Pán už nemůže kříž unést. Vojáci se obávají, že padne a zemře na cestě. Zastaví tedy Šimona z Cyreny a donutí ho, aby pomohl. Šimon se vzpírá, avšak milost Boží se ho dotýká, a když vidí Ježíšovu velkou trpělivost, nese nakonec kříž s radostí.

K Chce–li kdo přijít za mnou,

L vezmi svůj kříž a následuj mě.

K Spasiteli, děkujeme ti za každý kříž, který smíme s tebou nést, a litujeme, že jsme tak často reptali a naříkali, když jsme tě měli následovat na křížové cestě. Viděli jsme v bolesti a hořkostech jen těžkost a bídu, a ne tebe, který jsi nás svým křížem navštívil.

L Otevřel jsi nám oči, – jako jsi je otevřel Šimonovi, – abychom nebyli zatrpklí, – když musíme trpět nepochopení a opuštění. – Otevři i naše srdce pro utrpení druhých lidí – a dej, ať si vždy pamatujeme: – Co jsme učinili nejmenšímu z našich bratří, – tobě jsme učinili.

K Neste břemena jeden druhého

L a tak naplníte zákon Kristův.

Již jen stěží noha nohu mine,má krev proudem po tváři se řine.Veronika tvář mi utřela.Co na roušce potom uzřela?Věrný obraz obličeje méhoza odměnu činu laskavého.

K Žalostně zubožen vleče se Pán ulicemi jeruzalémskými, Veronika vidí jeho utrpení a bezcitné počínání těch, kteří jsou kolem něho. Statečně projde davem a podává Ježíši roušku na otření krvavé tváře.

K Podoby neměl ani krásy;

L stal se nejposlednějším z lidí, – muž bolesti.

K Veronika se neptá, co si myslí a co říká její okolí, ale statečně se tě, Pane, zastává.

L Dej i nám odvahu, – abychom se vždy a všude zastávali tebe a tvé církve, – víry a dobrých mravů, – ctnosti a práva. – Ať přemáháme lidskou bázeň a zbabělé ohledy. – Vtiskni do našich srdcí svůj obraz, – abychom nezapomněli, – co jsme dlužni tvé lásce.

K Kdo mě vyzná před lidmi,

L toho já vyznám i před svým Otcem, který je v nebesích.

Velkou ztrátou krve tělo slábne,ve zmučených údech síla chabne.Nezmohu již kříže břemeno,znovu k zemi klesá koleno.Uvažuj to ponížení nové,nad ním trnou v nebi andělové.

K Ježíš slábne. Nepřátelé ho pobízejí ke spěchu, bojí se, že nedojde. Pán padá podruhé. S největším vypětím se vzchopí, aby svou oběť dokonal.

K Jako beránek vedený k zabití

L ani ústa neotevřel.

K Pane a Spasiteli, v prachu a špíně ležíš na ulici a na tobě leží těžký kříž. To trpíš proto, že my jsme vždy znova upadali do svých hříchů.

L Poklekáme v duchu vedle tebe – a litujeme své nedbalosti a nestálosti. – Kameny zbrocené tvou krví – volají k nebi o tom, – jak velká je zloba těžkého hříchu. – Kéž nás tvůj pád uchrání – od každého našeho dalšího pádu.

K Milosrdný Bože, naplň mou duši vytrvalostí,

L ať neklesám na cestě života.

Dcery siónské mě provázely,a když velké strasti moje zřely,útrpností, žalem vzlykaly,nad mou trýzní hořce plakaly.Matky, plačte spíše ze žalostinad svých vlastních dítek nezdárností.

K U bran města stojí ženy se svými dětmi. Pohlížejí na ubohého Pána. Je jim ho líto. Ježíš vidí jejich zármutek a připomíná jim jejich mateřskou odpovědnost.

K Neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a nad svými dětmi,

L neboť děje–li se toto na stromě zeleném, – co se bude dít na suchém?

K Laskavý Spasiteli, žádáš od nás víc než pouhý soucit, víc než city, které rychle pomíjejí. Hledíš na naše skutky, smýšlení a zásady, jimiž se řídíme.

L Pomoz nám, abychom jednali v tvém duchu – a těm, kteří jsou nám svěřeni, – ukazovali křesťanství činu a pravdy, – abychom v den soudu – nemuseli plakat nad sebou a nad svými skutky.

K Bůh miluje spravedlivé,

L ale cesta hříšníků vede k záhubě.

Sám a vydán posměchu a vřavě,zraněn, ztrýzněn od paty až k hlavě,klesám potřetí a omdlévám,já, jenž v nebi věčné sídlo mám.Tento pád můj, pokolení hříšné,zavinily tvoje skutky pyšné.

K Pán je vyčerpán. Padá potřetí. Je unaven k smrti. Chce však své dílo dokonat, proto se vzchopí z posledních sil.

K Hříchy mnohých on nesl

L a za nepřátele se modlil.

K Ty víš, Spasiteli, jak často padáme do svých hříchů a chyb, protože jsme vlažní a lhostejní. Mnoho předsevzetí už jsme učinili, ale málo jsme jich dodrželi.

L Dnes, Pane, začneme znovu a s dobrou vůlí. – Odhodlaně se k tobě připojujeme – a chceme jít s tebou svou životní cestou až do konce.

K Nepřestávejme činit dobro,

L neboť když vytrváme, – Bůh nám dá odměnu v příhodný čas.

Ach, jak nade mnou se zatvrdili,že mé čisté tělo obnažili!Zbytek krve v tvář mi vstupuje,ruměnec mi na ní vzbuzuje.Lide můj, tou hanbou byly vinnynečisté a smilné tvoje činy.

K K smrti vyčerpán přichází Ježíš na Kalvárii. Z těla mu strhávají šat. Všechno chce trpět pro nás až do konce, tělesnou bolest i duševní muka.

K Rozdělili si má roucha

L a o můj oděv metali los.

K Nejčistší Spasiteli, všechno obětuješ pro nás, dokonce i šat, který přikrývá tvé tělo. Na tuto obětavou lásku chceme myslet, když musíme svému tělu odepřít věci milé a příjemné.

L Dej nám, Pane, – abychom roucho milosti donesli neposkvrněné před tvůj soud – a dosáhli věčného života.

K Stvoř mi, Bože, čisté srdce

L a obnov ve mně pravého ducha.

Hřeby na kříž v nevýslovné mucepřibíjejí nohy mé i rucepřed očima matky truchlící,rány mé v své duši cítící.Velkou bolest mou však dovršili,když kříž se mnou vzhůru postavili.

K Ježíš nemá na tomto světě nic, ani místo, kde by zemřel. Visí mezi nebem a zemí a musí trpět, vždy hrozněji trpět, až k smrti.

K Probodli ruce mé a nohy mé,

L spočítat mohu všechny své kosti.

K Spasiteli, nyní jsi v bolestech přibit na kříž, abys shladil, čím jsme zhřešili svou svévolí.

L Dej nám poznat, – že jen tehdy se můžeme zvát křesťany, – když si sami činíme násilí, – podřizujeme svůj rozum tvým příkazům – a krotíme zlé žádosti. – Ať nás sílí pohled na tvůj kříž, – abychom jednou měli podíl s tebou, – který z dřeva kříže kraluješ nad nebem i nad zemí.

K Víme, že starý člověk v nás musí být ukřižován,

L abychom již nebyli otroky hříchu.

Z lásky k lidu na kříži jsem zmíral,s posměchem lid za to na mě zíral;a když tělo smrtí zsinalo,ještě kopí bok můj prohnalo;poslední krev vylila se z něho,aby smyla hříchy světa všeho.

K Po třech hodinách plných bolesti volá Ježíš: Dokonáno jest! Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého! Pak naklání hlavu a umírá.

K Stal se poslušným až k smrti,

L a to smrti kříže.

K Ježíši, ty ses vydal za nás na smrt, abys naplnil vůli nebeského Otce.

L U tvého kříže poklekáme s pevným předsevzetím, – že ve všech těžkostech života – se budeme s tebou modlit k Otci: – Otče, ne co já chci, – nýbrž co ty chceš.

K Následujme Boha a žijme v lásce,

L jako Kristus miloval nás – a sám sebe vydal za nás v oběť.

Přátelé mé tělo z kříže sňalia mé milé matce odevzdali.Ta, když rány moje spatřila,svými slzami je obmyla.Mrtvého mě na klín ukládala,zbité tělo celé zulíbala.

K Kristus dotrpěl. V největší nesnázi tu stojí matka a neví, jak by svého syna aspoň důstojně pohřbila. Po úzkostlivém čekání přichází Josef z Arimatie; má od Piláta dovolení, že může vzít Ježíšovu mrtvolu. Snímají Pána z kříže a kladou ho matce na klín.

K Ke komu tě přirovnám, Panno, dcero siónská?

L Veliká jako moře je tvá bolest.

K Bolestná matko, tvá duše tone v žalu, a přece se odevzdaně klaníš vůli Otcově.

L Z tvého příkladu chceme čerpat sílu v každém utrpení – a odevzdanost do vůle Boží.

K Dobré je v tichosti čekat na pomoc Páně;

L jeho milosrdenství se nevyčerpá nikdy.

Do hrobu pak moje tělo dáno,jak před věky o mně bylo psáno.Lide můj, to vše jsem podstoupil,bych tě z hříchů, z pekla vykoupil.Snaž se teď, by spásné moje dílotobě vpravdě ke spasení bylo.

K Tělo Páně je připraveno k pohřbu. Je to smutný pohřební průvod, a přece na něm spočívá tichý mír. Připravuje se velikonoční jitro.

K Ty přece nenecháš duši mou v podsvětí,

L nedopustíš nikdy, – aby tvůj věrný zakusil zkázu.

K Spasiteli, odpočíváš v hrobě. Tvůj velký pátek už skončil. Blíží se úsvit vzkříšení.

L My stojíme ještě uprostřed pašijového týdne svého života. – Ale i my jednou odpočineme od všeho, – co nás nyní tíží a trápí. – I nás očekává slavný nový život, – který jsi nám získal.

K Jako v Adamovi všichni umírají,

L tak budou v Kristu všichni oživeni.

K Bože, ty jsi posvětil praporec kříže drahocennou krví svého jednorozeného Syna; dej proto, aby se všichni, kdo se k tomu kříži hlásí, těšili také z jeho ochrany. Skrze Krista, našeho Pána.