Pastýř a živý chléb (sloky 1-2) odpovídají žalmu o pastýři a stolu; sloka 9 zmiňuje rozdíl mezi hodným a nehodným přijetím, což souzní s hostem bez svatebního šatu.

Kristus je hned v první sloce oslavován jako Pastýř, což se pojí s dnešní antifonou „Hospodin je můj pastýř“. Závěrečná prosba o uvedení do nebeského společenství doplňuje eschatologickou naději dne.

Sekvence Lauda Sion od Tomáše Akvinského — píseň přímo určená ke slavnosti Těla a Krve Páně. Systematicky vykládá transsubstanciaci, reálnou přítomnost, starozákonní předobrazy (Izák, beránek, mana) a rozlišení hodného přijímání.

Sekvence Lauda Sion oslavuje eucharistickou přítomnost Těla a Krve Páně, velikonočního beránka a jeho obětní krev (sloka 4 cituje Lk 22,20). Předobraz Izákovy oběti a velikonočního beránka ve sloce 11 typologicky odkazuje na Kristovu krev jako výkupné.

Sekvence Lauda Sion oslavuje eucharistii jako jádro kněžské služby — Kristus titulován jako Pastýř a Učitel (sloka 1) a závěrečná prosba k Pastýři a Chlebu živému o rajský jas odpovídá teologii kněžství jako služby u Kristova stolu.