Magnificat představuje Marii jako nepatrnou služebnici, na níž Mocný vykonal veliké věci. Její pokora zároveň souzní s evangeliem o tajemstvích zjevených maličkým.

Antifona 'veliké věci ti učinil Mocný' s Magnificatem ladí s dnešním blahoslavením Matky (Lk 11,27) a Boží věrností zaslíbení Abrahámovi z prvního čtení.

Magnificat dává zaznít Mariině pokoře a ochotě sloužit Božímu dílu, což odpovídá závěrečné prosbě, abychom se jejím příkladem dali do služby spásy. Sloky 3–20 nesou celý Mariin chvalozpěv.

Magnificat s převrácením řádu: povýšení ponížených a nasycení hladových ladí s dnešním evangeliem o mamonu a s chudobou z veršů před evangeliem. Zároveň oslavuje Marii podle antifony k přijímání.

Mariánská antifona s Magnificatem, oslavující Boží veliké činy prokázané Marii jako nepatrné služebnici — ideální pro votivní mši k Panně Marii.

Magnificat je par excellence chvalozpěv vděčnosti — Mariin díkůvzdání za velké věci, které jí učinil Mocný. Téma Boží věrnosti Abrahámovu zaslíbení, nasycení hladových a povýšení ponížených přesně odpovídá teologii díkůvzdání za Boží prozřetelnost.

Zhudebnění Magnificat — Mariin chvalozpěv je vzorem díkůvzdání za Boží veliké činy a milosrdenství, tematicky přímo spojený s klíčovými slovy příležitosti (Magnificat, Boží dobrota, vděčnost).