Píseň představuje kněžství jako Boží dar církvi a prosí o milost k plodnému nesení břemene služby. Vhodně připomíná Leonardiho kněžství i jeho péči o duchovní formaci.

Kristus je zde osloven jako nejvyšší Biskup, který povolává a posílá služebníky k vedení lidu; sloka 12 zdůrazňuje jejich službu a přinášení užitku. To odpovídá Radimovu biskupskému povolání i dnešnímu motivu trvalého ovoce.

Píseň o Kristu jako nejvyšším správci církve a jeho služebnících — odpovídá modlitbě dne o práci pro církev.

Píseň přímo o svěcení a kněžském/jáhenském povolání: Kristus jako pastýř budující chrám církve, vysílání dělníků na žeň, pomazání Duchem Svatým (sloka 3), duchovní boj a vstup do radosti Pána (sloka 4). Přesně odpovídá svátosti svěcení.

Píseň přímo o kněžském povolání a svěcení: Kristus jako nejvyšší Biskup povolává a posvěcuje služebníky, prosba 'Pána žně o to žádejme' (Mt 9,37–38), pomazání Duchem, sedmdesát učedníků (Lk 10,1), kvalifikace z pastorálních listů — přesně odpovídá modlitbě za kněžská povolání.

Píseň přímo o svěcení a povolání ke kněžství — Kristus jako nejvyšší Biskup zakládá služebný řád, povolává kněze, vyzbrojuje Duchem; prosba Pána žně o dělníky (Mt 9,37–38), kvalifikace služebníků dle pastorálních listů (1 Tim 3). Přesně odpovídá modlitbě za svěcené pastýře.