Písně ke mši

Přímo o sv. Josefovi – pěstounu, tesaři, strážci vtěleného Slova; zmiňuje Betlém, Nazaret, nalezení v chrámě i Davidův královský rod, tedy přesně odpovídá dnešním textům.

Hymnus ke sv. Josefovi jako strážci Ježíše a Panny Marie, Bohem ustanovenému ochránci – přesně odpovídá vstupní antifoně o věrném a rozvážném správci.

Píseň přímo o sv. Josefovi jako pěstounu Krista, snoubenku Panny Marie a patronu Církve; odráží téma Boží moudrosti, která řídí dějiny spásy skrze Svatou rodinu.

Kristus Král uctívaný v eucharistii; výslovně zmiňuje Josefovu stálost a Mariinu něžnost, spojuje se s davidovským královstvím dnešních čtení.

Magnificat s tématem Boží smlouvy s Abrahámem (Lk 1,54–55) – odpovídá druhému čtení (Řím 4) o Abrahámově víře a zaslíbení potomstva.

Communio-píseň s Magnificat a odkazem na smlouvu s Abrahámem; eucharistický rozměr odpovídá antifoně k přijímání o věrném služebníku.

Magnificat – Mariin chvalozpěv připomíná Boží smlouvu s Abrahámem a vyvýšení ponížených, což koresponduje s Josefovou pokornou věrností.

Slavnostní Te Deum vhodné pro slavnost; chvalozpěv Trojice s odkazem na vtělení Syna a otevření nebeské brány odpovídá slavnostnímu rázu dne.

Mešní píseň o synovské důvěře k Otci – téma otcovství a důvěry rezonuje s Josefovým přijetím Božího plánu; univerzálně použitelná při slavnostní mši.

Píseň o povolání k následování Krista a přímluvě svatých; Josefova radikální poslušnost Božímu volání odpovídá tématu evangelia o jeho bezprostřední odpovědi.

Obecná mešní píseň vhodná k obětování nebo k přijímání; eucharistický rozměr doplňuje slavnostní liturgii, byť bez přímého josefovského motivu.