Oslava mučedníků, kteří prolitím krve vydali svědectví víry, a eucharistická síla k vytrvalosti. Přesně odpovídá Ignácovu mučednictví i modlitbě nad dary o Kristově pšenici a čistém chlebu.

Píseň o svatých, kteří čerpali sílu z chleba života a odvahu mučedníků z Kristova kříže; sloka 6 s obrazem ohně souvisí s evangeliem o svědectví. Sloka 5 zpívá o eucharistii jako zdroji síly vyznavačů.

Pastýř, který neprchá před vlkem a klade za ovce život, sedí na biskupa a mučedníka Ignáce. Sloka 5 (poslání mezi vlky) se pojí s evangeliem o předvádění před úřady.

Sloka 3 o zrnu, které musí umřít, aby přineslo plod, připomíná Ignátovu Kristovu pšenici. Píseň je však zaměřena na řeholní povolání, takže shoda je jen částečná.

Obecná oslava světců a mučedníků, ale převážně českých patronů. Sloka 16 s obrazem mnoha zrn tvořících jeden chléb a sloka 4 o pastýři odkazují k motivům dne.

Zpívá o církvi jako Kristově těle a hlavě, což odpovídá prvnímu čtení z Efezským. Má však obecný ekleziální charakter.

Kristus jako hlava Těla církve ozvěnou prvního čtení z Efezským. Píseň je ale postní a pašijová, takže se hodí jen omezeně.

Sloka 3 odráží Gal 2,20 z vstupní antifony („už nežiji já, ale žije ve mně Kristus