Píseň o svatých pastýřích: sloka 5 cituje antifonu k přijímání „Ne vy mě, já vybral si vás“ a obraz pastýře odpovídá vstupní antifoně o pastýři stáda i biskupskému dílu sv. Wolfganga. Sloka 4 s jelenem toužícím po bystřinách se kryje se žalmem, proto ji lze vynechat.

Sloka 7 („sama smrt se mění v zisk“) přímo odráží první čtení o tom, že „pro mě život je Kristus a smrt ziskem“. Jde však o píseň k mučedníkům a sv. Wolfgang mučedníkem nebyl.

Sloka 2 cituje aklamaci o Kristu tichém a pokorném srdcem, což dobře doplňuje evangelium o pokoře a posledním místě u stolu.

Zvýrazňuje Boží sestoupení z trůnu velebnosti, tedy pokoru, o níž mluví evangelium. Závěr „V tobě žiji, umírám“ odpovídá Pavlovu „ať svým životem, ať svou smrtí“ z prvního čtení.

Kristus jako Dobrý pastýř znající své ovce (sloka 6) navazuje na vstupní antifonu. Kenotická sloka 3 o Kristu, který se stal chudým, ladí s evangeliem o ponížení.

Pokorná poklona, jak říká už název, odpovídá výzvě evangelia, aby se člověk ponižoval. Závěrečná sloka žehná stádci u Pánových nohou, což připomíná pastýřský obraz ze vstupní antifony.

Obraz hladu a žízně po Bohu a duše jako poutníka odpovídá touze po Bohu z dnešního žalmu i Pavlově touze být s Kristem.

Píseň začíná zkroušeným srdcem a zve „k Otce stolu“, což volně odráží pokorné místo u hostiny v evangeliu.

Obraz hostiny a pozvání ke stolu spolu s pokorně přinášenými srdci souvisí s podobenstvím o svatební hostině z evangelia.

Kajícná a pokorná prosba spolu s odevzdáním těla i duše do Boží služby odpovídá Pavlově ochotě sloužit, o níž mluví první čtení.

Téma sebedarování a poslání nést zvěst do světa odpovídá Pavlově radosti z toho, že se hlásá Kristus.

Obraz Beránka Božího tichého a Srdce Páně volně souvisí s tichostí a pokorou z dnešní aklamace.